Článek

Bernská úmluva z roku 1979

 

Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats)

tzv. Bernská úmluva z roku 1979

Dne 19. září 1979 byla v Bernu na půdě Rady Evropy přijata Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť a to v jazyce anglickém a francouzském.

Bernská úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 19 odst. 2 dne 1. června 1982. V současné době ratifikovalo nebo přistoupilo k Bernské úmluvě 50 smluvních stran, mezi nimi i Evropská Unie
Pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu se zněním odstavce 3 téhož článku dne 1. června 1998.

Jménem České republiky byla Bernská úmluva podepsána ve Štrasburku dne 8. října 1997. Listina o schválení Úmluvy Českou republikou byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 25. února 1998. Při podpisu a schválení Úmluvy byly Českou republikou podle článku 22 odst. 1 Úmluvy uplatněny výhrady k Příloze II a Příloze IV. Tyto výhrady se týkají zařazení některých ptačích a savčích predátorů (vlk, medvěd hnědý, káně lesní, káně rousná, jestřáb lesní, poštolka obecná, výr velký) do Přílohy II a dále zařazení některých zbraní do Přílohy IV.

Ve vnitrostátní sbírce mezinárodních smluv byla publikována dne 9. listopadu 2001 pod č. 107/2001 Sb.m.s. Bernská úmluva není přímo aplikovatelná v našem právním řádu, proto je třeba jednotlivé požadavky Bernské úmluvy do našeho právního řádu zakotvit přijetím vnitrostátních předpisů. Česká republika přejala závazky Bernské úmluvy zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Druhy vyjmenované v Přílohách I, II, III, které se vyskytují na našem území, jsou chráněné prostřednictvím vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Nedílnou součástí Bernské úmluvy je Příloha I - přísně chráněné druhy rostlin, Příloha II - přísně chráněné druhy živočichů, Příloha III - chráněné druhy živočichů a Příloha IV - zakázané prostředky a způsoby zabíjení, odchytu a jiných forem využívání. Do textů poslední platné verze příloh, které jsou v souladu s Úmluvou měněny, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu životního prostředí.

Cílem Bernské úmluvy je chránit evropské planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy a jejich přírodní stanoviště, a to zejména druhy a stanoviště, jejichž ochrana vyžaduje spolupráci několika států, a takovou spolupráci podporovat. Zvláštní důraz se klade na ohrožené a zranitelné druhy, včetně ohrožených a zranitelných stěhovavých druhů.

Státy, které k této Úmluvě přistoupily se zavazují, že přijmou nezbytná opatření, aby se populace planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů udržely na úrovni nebo přizpůsobily stavu, který odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, a současně přihlížejí k požadavkům hospodářství a rekreace a k potřebám poddruhů, odrůd nebo forem místně ohrožených.

Bernská úmluva obsahuje 24 článků.

Ochraně rostlin se věnuje především čl. 5 Úmluvy, který upravuje postupy států při ochraně rostlinných druhů. Je v něm stanoveno, že každý smluvní stát přijme vhodná a potřebná právní a správní opatření k zajištění zvláštní ochrany druhů planě rostoucích rostlin, které jsou uvedeny v Příloze I. Záměrné sbírání, trhání, odřezávání nebo vytrhávání i s kořeny je u takových rostlin zakázáno. Každý smluvní stát podle potřeby zakáže držení nebo prodej těchto druhů.

Příloha I obsahuje seznam rostlinných taxonů, které mají být smluvními státy chráněny. Příloha I platí v revidovaném znění od 1. března 2002. Její součástí je seznam 17 zástupců kapraďorostů, 2 zástupců nahosemenných a 492 zástupců krytosemenných. Dále jsou uvedeni zástupci mechorostů a řas. Součástí Přílohy I je rovněž seznam endemitských druhů Makaronéských ostrovů, které mají být podle Úmluvy chráněny.

Příloha je pravidelně revidována tzv. Stálým výborem, který je zřízen pro účely této Úmluvy. Stálý výbor je složen ze zástupců smluvních států a odpovídá za uplatňování této Úmluvy, např. prověřuje ustanovení Úmluvy včetně jejích příloh a zkoumá jakékoli nutné úpravy, předkládá smluvním stranám doporučení týkající se opatření, která mají být přijata pro účely Úmluvy, doporučuje vhodná opatření k zabezpečení trvalé informovanosti veřejnosti o činnosti vyvíjené v rámci Úmluvy.

Článek 4 Úmluvy se dotýká ochrany stanovišť a tedy rovněž obecně i ochrany rostlinných druhů, když stanoví, že každý smluvní stát přijme vhodná a potřebná právní a správní opatření k zajištění zachování přírodních stanovišť všech druhů planě rostoucích rostlin, zejména pak těch, jež jsou uvedeny v příloze I, a k zajištění zachování ohrožených přírodních stanovišť. Dále je požadováno, aby v rámci své politiky plánování a rozvoje přihlédnou smluvní státy k požadavkům na ochranu území chráněných podle Úmluvy, aby se odvrátilo nebo co nejvíce omezilo jakékoli zhoršení situace na těchto územích.

Rostlinných druhů, které jsou uvedeny v Bernské úmluvě a které současně rostou na území České republiky je poskrovnu. Jedná se např. o nepukalku vzplývající (Salvinia natans (L.) All.), zvonek jesenický (Campanula gelida Kovanda), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis Wend.) nebo ostřici žitnou (Carex secalina).



Odkazy:
Postup ratifikace Úmluvy je zde

Text Úmluvy (v oficiálním anglickém znění) je zde



Všechna práva vyhrazena. | 2003-2015 © Petr Kocián | Právní doložka