Detail

okrotice dlouholistá

Cephalanthera longifolia

prilbovka dlholistá | Sword-leaved Helleborine

vstavačovité / Orchidaceae

Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 15 – 40 cm vysoká, vzpřímená bylina. Lodyha v nejdolejší části šupinatá, výše olistěná. Listy dvouřadě uspořádané, dolní kopinaté, horní úzce až čárkovitě kopinaté. Květenství řídké, s obvykle 8-18 květy. Listeny bylinné, čárkovitě kopinaté. Květy čistě bílé, oproti květům okrotice bílé subtilnější, polouzavřené. Dolní pysk se žlutooranžovou skvrnou. Plody zelené tobolky obsahující velké množství drobných, lehkých, větrem snadno šiřitelných semen.

Místa výskytu:
Roste v listnatých lesích, lesních okrajích, křovinách, zejména pod buky a habry. Vyskytuje se výhradně na bazických podkladech (vápenec, vápnité spraše, opuky), obvykle na humózních půdách. Najdeme ji od nížin do hor.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Okrotice dlouholistá je jedním ze tří druhů rodu Cephalanthera rostoucích u nás. Přestože tato krásná lesní orchidej obsahuje chlorofyl nezbytný k fotosyntéze, množství uhlíkatých látek potřebuje doplňovat pomocí symbiotických hub žijících v kořenech a okolí kořenů orchideje. U lesních orchidejí (okrotic a kruštíků) obecně vytvářejí tyto houby mykorhizu zároveň s určitými druhy stromů či keřů. Okrotice je na symbiotických houbách plně závislá po celou dobu ontogenetického vývoje. Jakou roli hraje v tomto soužití strom či keř není dosud uspokojivě objasněno. Je však zřejmé, že okrotice je na dané dřevině rovněž závislá, a proto je také ochrana okrotice dlouholisté a podobných druhů značně problematická, závislá především na zachování přirozené dřevinné skladby a ochraně biotopů listnatého lesa v oblastech jejího výskytu (viz Ochrana).

Květy okrotice dlouholisté bývají i v době plného kvetení téměř uzavřené, což brání opylovačům dostat se k pohlavním orgánům květu. Přesto i takovéto se vyvíjejí v tobolky s množstvím semen. Dochází tedy k samoopylení. Při samoopylení však vzniká méně semen než při opýlení pylem jiného květu. Jako opylovači byly pozorovány včely.

Jméno Cephalanthera vzniklo složením řeckých slov cephalé (=hlava) a antera (=prašník), vzhledem ke kulovitému prašníku.

Občas se můžeme setkat se zastaralými synonymy druhu: Serapias helleborine subsp. longifola (jako Serapias nazývali Řekové vstavač, protože byl zasvěcen egyptskému božstvu Serapiasu – název Serapias byl používán i pro několik dalších druhů vstavačovitých), Cephalanthera ensifolia (z latinských slov ensis(=meč) a folium (=list), vzhledem ke tvaru listů), C. xiphophyllum, Epipactis longifolia či E. ensifolia.

Ochrana:
Okrotice dlouholistá je ohrožený druh naší přírody (C3). Zákonem je rovněž chráněná jako ohrožená (§3). Je zahrnuta, tak jako všechny orchideje, v mezinárodní úmluvě CITES. Rostlina je ohrožena především destrukcí přirozených stanovišť - kácením lesů a následnou změnou původní dřevinné skladby, stavbami komunikací, budováním kamenolomů ad. Jelikož je okrotice silně závislá na mykorhize po celou dobu ontogenetického vývoje, nezanedbatelnou roli hraje i negativní vliv emisí na houbovou složku mykorhizy. Ohrožení hrozí i ze strany politováníhodných omezenců z řad návštěvníků přírody, kteří jsou schopni rostliny bezdůvodně pošlapat a zničit, či ze strany „milovníků“ přírody, kteří by si okrotici pro její atraktivitu trhali do kytic či se ji snažili vykopat a přesadit do zahrádky. Zde je nutné si důsledně uvědomit, že jakýkoliv pokus o přesazení je prakticky nemožný. Jak bylo zmíněno, okrotice je silně závislá na houbové mykorhize, a houba je navíc jistým vztahem navázána na určitý strom či keř. Pokud je tedy rostlina vykopána a násilně vytržena z těchto křehkých, složitých vztahů, je nanejvýš jasné, že to povede k jejímu zániku. Celkem vzato, okrotice stejně vypadá nejkrásněji ve světlém listnatém lese, kde si můžeme plně uvědomit fungování spletitých a citlivých vztahů mezi touto vznešenou orchidejí a jejími symbionty.

Přestože okrotice dlouholistá patři mezi méně ohrožené druhy našich vstavačovitých rostlin, pozorujeme značný úbytek původních lokalit. Nicméně každým rokem jsou nalézány lokality nové a ověřovány staré lokality známé z herbářových sběrů.

 

 

Okres: Nový Jičín

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: listnatý les

Půda: hlinitá, vlhčí

Světelné podmínky: stín

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 27.5.2006

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2015 © Petr Kocián | Právní doložka