Detail

lilek potměchuť

Solanum dulcamara

ľuľok sladkohorký | Climbing Nightshade

lilkovité / Solanaceae

Botanická charakteristika:
Vytrvalý polokeř s popínavými nebo poléhavými, 30 - 200cm dlouhými bylinnými větvemi. Listy řapíkaté, střídavé, tmavě zelené, čepel buď celistvá, vejčitá až široce vejčitá, nebo hrálovitě ouškatá. Kalich vytrvalý, koruna kolovitá, modrofialová, s nazpět ohnutými cípy. Plody jsou červené, 30 - 45 semenné bobule.

Místa výskytu:
Roste v pobřežních křovinách, na rumištích, v příkopech, na různých kamenných navážkách a sutinách, v rákosinách, při okrajích lesů.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Lilek potměchuť je další zajímavá lilkovitá rostlina. Je jedovatá díky obsahu solaninu, dulcamarinu a dalších alkaloidů a glykosidů, lépe řečeno glykol-alkaloidů, které jsou chemicky blízké srdečním glykosidům. Pro malé děti jsou nebezpečné bobule, které je svou výraznou červenou barvou mohou zlákat k tomu, aby je okusily. Plody potměchuti chutnají zprvu sladce, posléze se však jejich chuť změní na odporně hořkou, o čemž mimojinié svědčí i slovenské jméno tohoto druhu – ľuľok sladkohorký. V rostlinné říši však platí, že co je jedovaté, je zároveň i léčivé, a nejinak je tomu i v tomto případě. K léčebným účelům se používají mladé konce větviček sbírané na podzim po opadu listů nebo brzy zjara před jejich nasazením. Droga má silně antibiotické účinky. Potměchuť je prastarou magickou a čarodějnickou rostlinou. Svazek bobulí zavěšených na krku léčí závratě a zahání zlo, kousek rostliny pod polštářem dává zapomenout na nešťastnou lásku. Větvičky se dříve kladly před dveře nepřátel jako čarodějný prostředek pomsty.

Ochrana:
Není ohrožen.

 

 

Místo: Hostašovice

Okres: Nový Jičín

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: příkop

Nadmořská výška: 390 m

Půda: bahenitá, podmáčená

Světelné podmínky: polostinné

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 4.7.2003

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka