Detail

slunečnice topinambur

Helianthus tuberosus

slnečnica hľuznatá | Jerusalem Artichoke

hvězdnicovité / Asteraceae

      slunečnice / Helianthus

Botanická charakteristika:
Vytrvalá robustní bylina s tlustým vertikálním hlavním kořenem a tenkými, dlouhými postranními oddenky zakončenými kuželovitými až kulovitými hlízami. Lodyhy přímé, 1,2 – 3 m vysoké, v horní čtvrtině větvené, celé hustě drsně chlupaté. Listy v dolní polovině vstřícné, nahoře střídavé, řapíkaté, s čepelí široce kopinatou, vejčitou nebo až srdčitou, hrubě zubatou nebo jen jemně pilovitou. Květenství úbory. Úbory 8 – 10 cm v průměru. Zákrov polokulovitý, tmavě zelený. Okrajové jazykovité květy žluté, květy terče trubkovité, terč plochý až mírně vypouklý. Plody nažky.

Hlavní rozlišovací znaky:
  §  statná až 3 m vysoká bylina
  §  listy vejčité až srdčité
  §  úbory až 10 cm v průměru

Místa výskytu:
Vyskytuje se hlavně podél řek, v příkopech, na rumištích, náspech, okrajích cest, polí a zahrad a na místech nedávných zemních prací. Často vytváří velké porosty. Vyhovují jí čerstvé, živinami bohaté půdy.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Původní areál této rostliny je ve střední a východní části USA a v jižní Kanadě.

Původní obyvatelé Severní Ameriky pěstovali topinambury pro hlízy, které jim sloužily jako potrava. Pěstovali je společně s kukuřicí a fazolemi. Do Evropy se slunečnice topinambur dostala v 17. století nejprve do Francie, posléze do dalších zemí. Protože v té době ještě Evropa neznala brambory, začaly se topinambury pěstovat, hlízy se užívaly k jídlu a také ke krmení hospodářských zvířat. V českých zemích byly topinambury známy od 17. století. Zplanělá byla u nás slunečnice topinambur poprvé sbírána v 80. letech 19. století.

Hlízy jsou v současnosti oblíbenou diabetickou potravinou a to pro vysoký obsah inulinu. Hlízy jsou také zdrojem vitamínů B, vitamímu A, draslíku, fosforu, železa a vápníku. Ke konzumaci se využívají především hlízy z vyšlechtěných odrůd, které jsou větší než ty, se kterými se setkáme u plané slunečníce topinambur, a vyskytují se nahloučené u hlavního kořene. Hlízy mohou být u různých odrůd různě zbarvené, od světle hnědého až po fialové zbarvení. Hlízy se upravují podobně jako brambory. Někdy se hlízy užívají k výrobě lihovin.

Dříve byla tato rostlina velmi často pěstovaná. Dnes se také pěstuje zejména v zahradách jako dekorativní rostlina a díky své výšce může být použita k zakrytí nevzhledných míst, kompostů či ke stínění skleníků. Výsadba však musí být promyšlená, jelikož když už někde jednou topinambury rostou, není snadné se jich zbavit. Slunečnice topinambur se může použít i jako hezká řezaná květina. Často se pěstovala pro své hlízy jako krmivo pro zvěř, zvláště černou. Rostliny mohou být zdrojem biomasy.

Rod:
Rod Helianthus (slunečnice) obsahuje asi 65 druhů, které rostou většinou v oblasti Severní Ameriky, méně také v Jižní Americe a některé druhy se druhotně rozšířily téměř po celém světě. Na našem území se vyskytují 3 druhy rodu Helianthus: slunečnice roční, slunečnice pozdní a slunečnice topinambur.

Záměna:
Je snadno poznatelný druh.

Etymologie:
Helianthus: složenina z řeckých slov helios (slunce) a anthos (květ), podle toho, že se květ otáčí za sluncem;
tuberosus: hlíznatý, podle typických hlíz.

Lidové názvy:
židovské brambory

Synonyma:
Helianthus esculentus Warsz.
Helianthus serotinus Tausch
Helianthus tomentosus Michx.

Starší české jméno:
---

Fytocenologie:
Na našem území se vyskytuje ve společenstvech svazů Aegopodion podagrariae, Arction lappae.

Biotopy:
---

Ochrana:
Slunečnice topinambur není ohrožená. Je považována za invazní druh.

V ČR se vyskytuje roztroušeně až často.

Celkové rozšíření:
Slunečnice topinambur je původem z oblasti střední a východní části USA, rozšířila se i do jižní Kanady, zavlečena byla do Evropy.

Index:
Helianthus tuberosus L. -- Sp. Pl. 2: 905. 1753.

vytrvalá; severoamerický; hemikryptofyt; 8-10; 120-300 cm; 8-10 cm; nížiny-podhůří; Aegopodion podagrariae, Arction lappae

Nepůvodní druh květeny České republiky. Adventiv. Neofyt (1885). [Invazní].

Invazní. Včelařská.

invazní rostlina včelařská rostlina

[poslední aktualizace: 14.10.2012]

 

 

Místo: Odry

Okres: Nový Jičín

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: břeh rybníka

Půda: kamenitá, mokrá

Světelné podmínky: slunné

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 4.10.2003

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2015 © Petr Kocián | Právní doložka