Detail

sporýš lékařský

Verbena officinalis

železník lekársky | Vervain

sporýšovité / Verbenaceae

      sporýš / Verbena

Botanická charakteristika:
Povětšinou vytrvalá, méně často jednoletá nebo dvouletá, 30–70 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, dole dřevnatějící, 4hranná. Lodyžní listy křižmostojné, tuhé, šedozelené, dolní eliptické, hrubě nepravidelně vroubkované, střední a horní listy s hlubokými zářezy, až 2x peřenoklané, někdy 3dílné, všechny na obou stranách chlupaté. Květenství klas. Květy v mnohokvětých klasech. Kalich trubkovitý, koruna nezřetelně dvoupyská, světle růžově fialová. Plody elipsoidní tvrdky.

Místa výskytu:
Vyskytuje se na návsích, u cest a silnic, podél příkopů, na ruderálních místech, hrázích a kamenito-štěrkovitých březích toků, úhorech, i jako plevel v zahradách a na dvorech. Roste na antropogenních, čerstvě vlhkých, živinami bohatých, písčito-hlinitých až hlinitých půdách. V teplejších územích.

Doba květu:   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
Sporýš lékařský je jediný náš zástupce čeledi sporýšovitých. U nás sice nepůvodní, ale na našem území známý již od neolitu. Z původního areálu (Středozemí a Afrika) se postupně rozšířil do dalších částí světa, dnes téměř kosmopolitní druh.

Sporýš lékařský je léčivou bylinou, používanou proti bolestem hlavy, při zažívacích problémech, na podporu funkce jater a ledvin. V dnešní době se mu však nevěnuje již taková pozornost jako v minulosti.

V dávných dobách byl sporýš mnohde považován za magickou rostlinu. Názvem „verbena“ byly ve Starém Římě označovány všechny rostliny, kterých se používalo při posvátných obřadech. Sporýšem se čistily oltáře pro rituály. Ve Starém Řecku byla rostlina zasvěcena Venuši a kněží nosili její kořen ve svém rouchu. Často se sporýš používal jako příměs „nápojů lásky“ pro své údajné afrodiziakální účinky. V Persii byla tato rostlina považována za čistě magickou. Egypťané věřili, že sporýš pochází ze slz bohyně Isis. Naopak z křesťanského prostředí pochází lidová báje, podle níž sporýš vyrostl z drátu, který Ježíš ovinul svému pěstounu okolo skráni, když jej choval. V čarodějnictví se věřilo, že sporýš činí tělo necitelným vůči ranám a střelám (odtud i jeho staré lidové jméno železník).

Kořeny se kdysi tu a tam přidávaly k nakládaným okurkám, měly jim prý dodat zvláštní příjemnou chuť.

Čerstvé výhonky se používají do salátů a do polévek, sušená rostlina do čajových směsí.

Jako okrasná rostlina se hojně pěstuje příbuzný sporýš zahradní (Verbena x hybrida), který však není u nás původní a vznikl křížením jihoamerických druhů sporýšů.

Ochrana:
Sporýš lékařský je zařazen mezi ohrožené druhy naší květeny (C3). Zákon mu ochranu nepřiznává. V posledních desetiletích jeho areál u nás postupně redukován, především likvidací příhodných stanovišť mimo nejteplejší území.

Celkové rozšíření:
Sporýš lékařský roste v celé Evropě, kromě Islandu, severní části Irska a Skotska, Skandinávie a evropské části Ruska, souvislý areál pokračuje přes Ukrajinu a jižní Rusko až na Kavkaz. Dále ve Středomoří, v Africe po jejím západním a východním pobřeží až na jih, ve střední a jihovýchodní Asii, rovněž v Severní Americe.

Index:
Verbena officinalis L. -- Sp. Pl. 1: 20. 1753

vytrvalá/jednoletá/dvouletá; bylina; euroasijský/severoafrický(-subkosmopolitní); hemikryptofyt; 0,3-0,7; nížiny-pahorkatiny; Potentillo-Polygonetalia

Nepůvodní druh květeny České republiky. Adventiv. Archeofyt.

 

 

Místo: Loučka

Okres: Nový Jičín

Kraj: Moravskoslezský

Stanoviště: okraj cesty

Půda: hlinitá, mírně vlhká

Světelné podmínky: slunné s letmým stínem

Určil: Petr Kocián

Fotografoval: Petr Kocián

Datum fotografie: 24.8.2006

 

 

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka