tis červený
Taxus baccata
tis obyčajný
| Yew
Botanická charakteristika:
Dvoudomý, 12-20 m vysoký, stálezelený jehličnatý keř nebo strom, často vícekmenný. Samčí květy jsou kulovité, krátce stopkaté. Samičí květy mají zprvu vzhled pupenů. Borka červenohnědá, odlupuje se v tenkých plátech. Jehlice zašpičatělé, na líci temně zelení, na rubu světle zelené. Semena vejcovitá, obklopená jasně rumělkovým dužnatým útvarem - míškem.
Místa výskytu:
Roste původně v suťových stinných lesích a ve skalnatých údolích řek. Často je vysazován v parcích a zahradách. Naleznemě jej také na hřbitovech. Vyhovují mu mělké půdy, kamenité a dostatečně vlhké.
Doba květu: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Význam a zajímavosti:
Jedovatá rostlina. Tis je znám především jako rostlina, která upoutá pozornost na podzim zvláštním rumělkovitým „plodem“. Jedná se o dužnatý útvar obklopující semeno, nazývaný míšek. Celá rostlina je prudce jedovatá (!), pouze tento dužnatý míšek je nejedovatý. Míšek má nasládlou chuť. I když je míšek nejedovatý, nesnižuje to stupěň jedovatosti tisu. Především díky nápadnému zbarvení míšku může dojít k otravě u dětí, které rumělkový míšek považují za jedlý plod a s ním pozřou i prudce jedovaté semeno.
Účinným jedem tisu je alkaloid taxin. Dále jsou přítomny i další alkaloidy – milosin a efedrin. Taxin je nebezpečný tím, že se rychle vstřebává v trávícím traktu a tím urychluje intoxikaci.
Po požití semen nebo jehličí je třeba ihned přivolat lékařskou pomoc. Prognóza otrav je většinou nepříznivá. I když smrtelnost otravou tisu není stoprocentní, většina otrav skončí smrtí. K usmrcení člověka dochází po rozkousání již několika málo semen nebo hrsti jehličí. Neexistuje totiž žádný protilék a lékařská pomoc musí být provedena co nejdříve. Příznaky otravy u člověka se dostavují za 30-90 minut po požití. Dochází ke křečím svalstva, kůže zbledne, zornice nereagují na osvit, puls je slabý, dostavuje se nevolnost a zvracení, nastávají poruchy vidění a poruchy kardiovaskulárního systému. Do 2 hodin po požití nastává smrt. Smrt nastává zástavou srdce a obrnou.
Jedovatost tisu červeného znali naši předkové již ve starověku. Tis patřil k rostlinám kouzelným a magickým. Byl vnímán i jako symbol smutku. S tímto chápáním tisu se můžeme setkat přeneseně i dnes, kdy se tisy často vysazují na hřbitovech a smutečních místech.
Dekorativní keř nebo strom. V současnosti se tis červený využívá především jako okrasný keř nebo strom ve výsadbách parků nebo městské zeleně. Snáší znečištěné ovzduší měst a proto je oblíbeným keřem u zahradních architektů. Tis je rostlinou stínomilnou.
Dřevo tisku je tvrdé a využívalo se k výrobě uměleckých předmětů. V minulosti byly z tisového dřeva vyráběny kuše a luky, dále hřebeny a používalo se i v kolářství.
Tis je třetihorním reliktem. Může dosahovat věku až 300 let.
Ochrana:
Tis červený je zařazen mezi ohrožené druhy rostlin ČR (C3), zákonem je však zvláště chráněný jako silně ohrožený taxon (§2). Jeho rozšíření je roztroušené až vzácné.
Místo: Nový Jičín
Okres: Nový Jičín
Kraj: Moravskoslezský
Stanoviště: park
Půda: hlinitá, vlhčí
Světelné podmínky: polostín
Určil: Petr Kocián
Fotografoval: Petr Kocián
Datum fotografie: 16.12.2006








Všechna práva vyhrazena. | 2003-2010 © Petr Kocián | Právní doložka