Orchidaceae - vstavačovité

Vstavačovité patří mezi jednoděložné rostliny. Jedná se o vytrvalé byliny s kořenovými hlízami. Lodyha je jednoduchá, listy nejčastěji střídavé, zřídka vstřícné. Květy krásných tvarů jsou oboupohlavné, souměrné, tři vnější okvětní lístky jsou postaveny nahoře, prostřední okvětní lístek je často zvětšený v nápadný pysk, na spodině bývá u některých rodů protažený v ostruhu. Květ má jednu nebo dvě tyčinky, pyl je slepený v brylky. Plodem je mnohosemenná tobolka.

Všechny naše orchideje bez výjimky žijí ve zvláštním druhu symbiózy s podhoubím některých druhů hub, což nazýváme orchideovou mykorhizou. Jedná se o velmi zajímavý, ale zároveň nesmírně komplikovaný typ soužití. Velice zjednodušeně řečeno, houba zásobuje rostlinu fosforem, organickými látkami, dusíkem, vodou. Rostlina naopak, pokud asimiluje, může houbě poskytnout část uhlíkatých látek. Oba partneři nadto produkují chemické látky, které podporují růst jeden druhého. Tento vztah je velice citlivý a zranitelný a pokud dojde k jeho narušení, může se oboustranně výhodná symbióza změnit v parazitismus houby na rostlině či naopak nebo k úplnému zániku obou partnerů. Podle závislosti na mykorhizním soužití v průběhu onotgenetického vývoje rostliny lze orchideje zhruba rozdělit do tří skupin spojených řadou přechodů. Do první skupiny řadíme druhy jako hlístník hnízdák či sklenobýl bezlistý. Tyto ztratily schopnost asimilace a staly se zcela závislými na příjmu uhlíkatých látek od symbiotické houby. Odborně takovéto druhy nazýváme obligátně mykotrofní. Do druhé skupiny lze zařadit skupinu kruštíků a okrotic, které sice asimilují, ale část uhlíkatých látek k uspokojení veškerých metabolických nároků potřebují doplnit prostřednictvím houby, na které jsou silně závislí po celou dobu ontogenetického vývoje, tj. od vyklíčení semínka až po zánik rostliny. U orchidejí první a druhé skupiny bylo často pozorováno vytváření mykorhizního soužití s těmi druhy hub, které zároveň vytvářejí mykorhizu ze stromy nebo keři. Do třetí skupiny orchidejí patří takové druhy, které jsou na mykorhize závislé zejména v časných stádiích ontogeneze, ale později, když vytvoří zelené list a začnou fotosyntetizovat, tuto závislost ztrácejí a stávají se autotrofními (vstavač vojenský, střevíčník, bradáček vejčitý), případně vytvářejí přechod mezi touto a předchozí skupinou, tj. jsou slabě až středně mykotrofní po zbytek života (tořič, hlavinka, kruštík bahenní). Jak z uvedeného vyplývá, mají všechny tyto skupiny společné to, že jsou silně závislé na mykotrofii v době klíčení a raných stádií ontogeneze. Je to dáno hlavně tím, že semena všech orchidejí jsou velmi malá, nevyvinutá a téměř bez zásobních látek. Aby mohla vyklíčit a být schopná dalšího růstu, je nezbytné, aby se dostala do kontaktu s vhodným mykorhizním druhem houby, prostřednictvím které budou mít zajištěn přísun látek pro svůj vlastní metabolismus. Fyziologické procesy a fungování orchideové mykorhizy byly a nadále jsou předmětem intenzivního zkoumání. Přesto zůstává v této oblasti mnoho nejasného a neobjeveného.
Orchideje jsou používány zejména jako okrasné rostliny. K řezu i pěstování v bytech se využívá široká škála tropických druhů a jejich kultivarů s obrovským rozsahem tvarů, barev a velikostí květů. Jako několik nejznámějších zástupců jmenujme rody Phalaenopsis, Cattleya, Dendrobium, Paphiopedilum, Cymbidium, Coelogyne. Pěstovat orchideje v bytech je však velice obtížné. Rostliny mají vysoké nároky na správnou teplotu, osvětlení a vzdušnou vlhkost, jichž není snadné docílit. Navíc se orchideje vyskytují kosmopolitně, a pocházejí tedy z různých oblastí světa, kde panují odlišné klimatické podmínky. K úspěšnému pěstování orchidejí je tedy nezbytné mít potřebné znalosti, které získáme z odborné literatury, a následně nabité zkušenosti. Přestože někdo orchideje považuje za pouhý „předražený načančaný plevel“, všeobecně jsou uznávány za nejkrásnější rostliny světa.
Z tropického zástupce Vanilla planifolia se získává vanilka, která nachází docela široké uplatnění. Původem z Mexika, dnes se tato rostlina pěstuje v tropech celého světa. Největším producentem vanilky je Madagaskar. Hlízy některých druhů orchidejí ve východním Středomoří nacházejí uplatnění v kulinářství pro své údajné afrodiziakální účinky. V Turecku jsou dosud sklízeny ve velkém hlízy planě rostoucích orchidejí, které jsou vysušeny a umlety na prášek, který se pod názvem salep používá do krémových dezertů a mléčných nápojů. Toto jednání bohužel ničí populace orchidejí, a přestože je jejich ochrana právně zajištěna množstvím mezinárodních smluv i lokálních ustanovení, neustále se v těchto ilegálních aktivitách pokračuje, protože jsou velice lukrativní.zvyšující se poptávka po salepu zvyšuje i tlak na populace orchidejí. Ročně se vyprodukují tuny salepu, a uvědomíme-li si, že na výrobu jednoho kilogramu tohoto prášku je potřeba 1000-4000 hlíz, je jednoduché si uvědomit, jak velké ohrožení to pro orchideje znamená. Mnoho druhů se tak již v Anatolii ocitlo na pokraji vyhubení. Dnes je takové druhy možné nalézt téměř pouze na hřbitovech, kde se jejich sklízení pokládá za smrtelné. Obdobná situace se týká obrovského množství tropických a subtropických orchidejí používaných k okrasným účelům. Přestože jsou právně chráněny, jak bylo zmíněno výše, a přestože se orchideje pěstují a za pomoci moderních metod rozmnožují a pro trh tak legálně produkují, bují rozsáhlý černý trh především se vzácnými, vyhynutím ohroženými druhy orchidejí, do kterého je zapojeno množství osob, od domorodých sběračů přes pašeráky až po kupce, kterými mohou být jak fanatičtí sběratelé tak i dokonce některé organizace. O čím vzácnější druh se jedná, tím vyšší má hodnotu. Cena některých raritních orchidejí se tak může vyšplhat do vysokých, několikamístných částek, což přináší osobám do černého trhu zapojeným značné zisky.

Orchidejím mírného pásu, tedy i našim zástupcům, obecně škodí destrukce či znehodnocení stanovišť výskytu. Druhům rostoucím na loukách, jakými jsou vstavače, prstnatce, pětiprstky a další, hrozí sukcese agresivních trav a dřevin, pokud se přestane pravidelným kosením lokalit. Orchideje těmto konkurenčním tlakům nejsou schopny odolat. S tím je spojena i eutrofizace krajiny, která travinám a náletům prospívá a urychluje tak sukcesi. Všem našim vstavačovitým, ať už ve větší nebo menší míře, škodí jedovaté imise, které poškozují houbovou složku mykorhizy. Orchidejím se stává osudným také jejich krása a atraktivita. Přestože je to zákonem přísně zakázáno, jsou rostliny sbírány do herbářů, trhány do kytic či vykopávány a přesazovány do zahrad, což je obzvláště nesmyslné a naivní, jelikož se tím naruší mykorhiza a drtivá většina druhů záhy uhyne. Proto vstavačovité v přírodě neničíme, netrháme ani jinak nepoškozujeme ve vývoji, abychom se z jejich krásy mohli těšit i v budoucnu a abychom zachovali jedinečnou rozmanitost genofondu naší přírody.

Nejvíce zástupců této čeledi roste v tropických oblastech, směrem k pólům se jejich druhová i početní četnost zmenšuje. V rovníkových oblastech to jsou převážně epifytické rostliny, směrem k pólům však přibývá rostlin terestrických a v mírném pásu se již žádné orchideje rostoucí na stromech nevyskytují.Celosvětově existuje asi 25 000 druhů těchto krásných rostlin. U nás se vyskytuje asi 24 rodů vstavačovitých a přibližně 60 druhů s početnými poddruhy a mezirodovými kříženci.


Bylo nalezeno 45 druhů, které jsou zobrazeny na 2 stranách.

1, 2   následující

Bylo nalezeno 45 druhů, které jsou zobrazeny na 2 stranách.

1, 2   následující

Všechna práva vyhrazena. | 2003-2016 © Petr Kocián | Právní doložka